GALERIE Mandalárna: Džinistické mandaly

na hlavní stránku Galerie ▲


Čtyři brány Džambúdvípy, 18. stol., Rádžasthán.

Čtyři brány Džambúdvípy, 18. stol., Rádžasthán. Čtyři brány Džambúdvípy otevírající se do oceánu Lava<span class="pdot">n</span>oda.

Detail Džambúdvípy a Lavanasamudry, 18. stol., Rádžasthán.

Detail Džambúdvípy a Lava<span class="pdot">n</span>asamudry, 18. stol., Rádžasthán. Kontinent Džambúdvípy se svým oceánem Lava<span class="pdot">n</span>asamudra jsou obklopeny zábradlím z lotosových květů. Uprostřed ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>aly Džambúdvípy je hora Méru s jejími třemi velkolepými terasami, jedna na druhé. Na nejvyšší úrovní je džinistická svatyně. Ve vlnách Lava<span class="pdot">n</span>asamudry jsou čtyři velké pátály a Gautamův (pán oceánů) ostrov hranatého útvaru na západě. Ve vnějším kruhu ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>aly na západě je řada 8 ostrovů měsíců (čandra) pak řada čtyř sluncí, na východě 8 sluncí (súrja) a směrem dovnitř řada čtyř měsíců.

Detail tantrické džinistické mandaly, 15. stol.

Detail tantrické džinistické ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>aly, 15. stol.

Vimány vyššího světa, 18. stol., Rádžasthán.

Vimány vyššího světa, 18. stol., Rádžasthán. Mimočakerní tantrajógický systém v džinismu Śvétámbara tradice; uspořádání vimán nebeských bohů do 62 vrstev. V hlavní části obrázku 52 nižších vrstev: 13 v Saudharmě a nebi Íśány, 12 (11) v Sanatkumáře a nebi Mahá-Indry, 6 v Brahma(lóce) a nebi Dévalóky, 5 v Lántace a nebi Dévalóky, 4 v Maháśukře a nebi Dévalóky, 4 v Sahasráře (Mahasrára?) a nebi Dévalóky, 4 v Ánatě a Prá<span class="pdot">n</span>atě a nakonec nejvýš v této řadě 4 v Ára<span class="pdot">n</span>ě a Ačjutě. Tyto tvoří 52 božských úrovní. Nad nima je 9 vrstev Graivéjaka (na obrázku úplně nahoře) a poslední absolutní úroveň Anuttara. 52+9+1=62 vrstev.

Manušjalóka mandala.

Manušjalóka ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>ala. Manušjalóka neboli svět lidí o dva a půl kontinentu v ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>alické podobě. Prostřední svět (Madhjalóka) je jediným místem tří světů, kde je pro lidi možné se zrozovat. Dokonce i zde, jen v nevelké části je umožněno zemřít a znovu se narodit. Esoterně je to jedno z nejdůležitějších jógických schémat mikrokosmu vůbec.

Nandíśvara-dvípa, 18. stol., Rádžasthán.

Nandíśvara-dvípa, 18. stol., Rádžasthán. Schéma svatyní Aňdžanagiri siddhů. Nandíśvara obsahuje 52 hlavních svatyní, 13 po každé světové straně. Uprostřed piedestal s Tírtha<span class="pdotup">m</span>kary. Čtyři brány vnitřní ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>aly se otevírají ke kardinálním bodům. Před branami jsou čtyři vstupní haly a před nimi další čtyři přijímací haly. Ještě před nimi je stúpa s Džiny a dalšími emblémy.

Nandíśvara-dvípa, Gudžarát.

Nandíśvara-dvípa, Gudžarát. Schéma svatyní Aňdžanagiri siddhů. Tři ryby jsou emblémy prvích dvou a posledního oceánu (v ostatních oceánech ryby nežijou). Velikost „Slaného oceánu“ Lava<span class="pdot">n</span>asamudry je 500 jódžan, Kálóda moře 700 jódžan a Svaja<span class="pdotup">m</span>bhúrama<span class="pdot">n</span>a oceánu 1000 jódžan.

Džambúdvípa mandala, 16. stol., Gudžarát.

Džambúdvípa ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>ala, 16. stol., Gudžarát.

Detail tantrické džinistické mandaly, 15. stol.

Detail tantrické džinistické ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>aly, 15. stol. Uprostřed ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>aly je Mahávíra, poslední 24. tírtha<span class="pdotup">m</span>kara a zakladatel džinismu.

Džinistická mandala, detail, 18. stol.

Džinistická ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>ala, detail, 18. stol.

Nandíśvara-dvípa, 18. stol., Rádžasthán.

Nandíśvara-dvípa, 18. stol., Rádžasthán. Schéma svatyní Aňdžanagiri siddhů. Nandíśvara obsahuje 52 hlavních svatyní, 13 po každé světové straně. Čtyři brány vnitřní ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>aly se otevírají ke kardinálním bodům. Před branami jsou vstupní a přijímací haly.

Džinistická mandala, 18. stol.

Džinistická ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>ala, 18. stol.

Manušjalóka mandala.

Manušjalóka ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>ala. Manušjalóka neboli svět lidí o dva a půl kontinentu v ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>alické podobě. V horní části obrázku jsou bohové vyššího světa.

Manušjalóka mandala, 18. stol., Gudžarát.

Manušjalóka ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>ala, 18. stol., Gudžarát. Manušjalóka neboli svět lidí o dva a půl kontinentu v ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>alické podobě. Na obrázku vidíme pět hor Méru, v přímé linii od východu k západu přes ústřední oblast Džambúdvípa. Od Džambúdvípy vidíme další dvě ramena řeky k severu a jihu, kde se nacházejí krajiny Bhárata a Airávata.

ÓM-HRÍM mandala, 15. stol., Gudžarát.

Ó<span class="pdotupup">M</span>-HRÍ<span class="pdotupup">M</span> ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>ala, 15. stol., Gudžarát. Ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>ala stylizovaných manter Ó<span class="pdotupup">M</span> a HRÍ<span class="pdotupup">M</span>. Kolem ústředních manter jsou modlitby-poklony k Tírtha<span class="pdotup">m</span>karům. Vizuální džinistická koncepce je pod silným vlivem Tantry.

Džinistická mandala.

Džinistická ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>ala. Vnitřní i vnější Svatyně v tantricko-esoterickém pojetí.

Tírthamkarové, džinistické miniatury.

Tírtha<span class="pdotup">m</span>karové, džinistické miniatury.

Vimány nižšího nebe, 18. stol., Rádžasthán.

Vimány nižšího nebe, 18. stol., Rádžasthán. Saudharma a Aiśána vimány. Uspořádání nebeských vyšších světů je stejné jako nižších pekelných sfér. Někdy jsou to útvary rozházené, jindy v přímé linii zářící z Indrova ústředního paláce čili vimány. Narozdíl od pekel, kde je osm řad, v nebeských světech je jich jen čtyři a jsou orientovány směrem ke kardinálním bodům.

Nandíśvara-dvípa, 17. stol., Gudžarát.

Nandíśvara-dvípa, 17. stol., Gudžarát. Nandíśvara-dvípa neboli kontinent veselí, kde se bohové sházejí k provádění božských činností.

Makara-dina, 18. stol., Rádžasthán.

Makara-dina, 18. stol., Rádžasthán. Makara-dina, den Kozoroha v ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>alické podobě. Existují síly, jako projevy bohů světla obývající v nadpozemských rovinách, které řídí a regulují fyzikální projevy světa lidí. Nad Džambúdvípou navíc determinují plynutí času rozdělením časového úseku na den a noc, fáze měsíce (ubývající a přibývající měsíc) i cykly ročních období. Ze zimním slunovratem Slunce ubíhá k severu; toto je asociováno s 10. znakem, znamením Kozoroha. (Makara je mytický tvor vod, někdy reprezentován jako krokodýl. Ve zvěrokruhu odpovídá Kozorohu.)

Siddhačakra jantra, r. 1892, Džaipur.

Siddhačakra jantra, r. 1892, Džaipur. Jantra ve stylizované podobě lotosů přináší základní džinistickou věrouku, která se zakládá na čtyrech hlavních bodech: víře, vědění, správném konání a asketismu. Rovněž se obrací, prostřednictvím manter na okvětních plátcích lotosů, k pěti modelům osobnosti: svatému, dokonalému, učiteli, instruktorovi a mnichovi.

Tírthamkara.

Tírtha<span class="pdotup">m</span>kara. Džinistická ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>ala.

Kundaladvípa, 17. stol., Rádžasthán.

Ku<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>aladvípa, 17. stol., Rádžasthán. Ku<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>aladvípa je 12. kontinentem mimo ústředí Prostředních světů. Uprostřed jsou hory Ku<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>ala (v překladu Prsten), jež má vnitřní i vnější okruh podobající se prstenu.

Detail, 18. stol., Rádžasthán.

Detail, 18. stol., Rádžasthán. Na severu od Džambúdvípy vidíme horský hřeben Śikharin a na jihu Himavat (Himálaj). Oba hřebeny ústí do slaného oceánu Lava<span class="pdot">n</span>asamudry rozdvojením do páru tzv. zubů (da<span class="pdotup">m</span>š<span class="pdot">t</span>rá) podobajícím se slonímu klu. Na každém „klu“ existuje 7 ostrovů-kontinentů, dohromady tedy 8x7=56. Na těchto ostrovech-kontinentech bydlí mimozemšťané (humanoidi nezvyklého vzezření), na které neplatí zákon lidské karmy. Tato místa jsou známa jako (nebeské) úrovně potěšení (bhóga-bhúmi).

Mahámandala Párśvy, 17. stol., Rádžasthán.

Maháma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>ala Párśvy, 17. stol., Rádžasthán. Párśva, 23. tírtha<span class="pdotup">m</span>kara a prorok Bharatavarši, v meditační pozici zosobňující mikro- a makrokosmickou jógickou dokonalost čaker. Manušjalóka ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>ala včetně Džambúdvípy, ačkoliv zdánlivě popisují jen externí mytický svět bohů, ostrovů a oceánů, je ve skutečnosti velmi sofistikovaně a detailně popsané tantricko-jógické schéma zapojení člověka. Např. hora Méru je zástupním symbolem ústředního jógického kanálu sušumná (avadhúti). Párśvu lze poznat podle jeho modro-zelené ikonografické barvy a sedmi hadů na hlavě. Je pokládán za učitele Mahávíry, 24. a posledního tírtha<span class="pdotup">m</span>kary. Mahávíra, zakladatel džinismu, byl současníkem Buddhy.

Kršnarádží, 8 černých polí, 18. stol., Rádžasthán.

K<span class="pdotr">r</span>š<span class="pdot">n</span>arádží, 8 černých polí, 18. stol., Rádžasthán. V třetí vrstvě Brahmalóky neboli pátého nebe, podle džinismu, jež je bohy nazývána „na konci světa“ (lókántika) a proto i bohové zde sídlící se nazývají Lókántikové, se nachází osm černých polí K<span class="pdotr">r</span>š<span class="pdot">n</span>arádží. Jsou to velmi tenké útvary, jež mají dané tvary, jak je vidět na obrázku. Jsou složeny ze speciální směsi vody a separátu rostlin. Tvoří jakousi clonu při případném útoku proti bohům. Tyto útvary vytékají z Aru<span class="pdot">n</span>avara oceánu ze země středu (střední svět lidí) přímo do obrovských výšin Brahmalóky, kde zůstávají. Trojúhelníkové útvary směřují k severu a jihu. Malé barevné kruhy představují bohy Lókántiky. Oblast K<span class="pdotr">r</span>š<span class="pdot">n</span>arádží je místem, kde se živé bytosti zrozují mnohokrát v soustavě karmického cyklu.

Manušjalóka mandala, 18. stol., Gudžarát.

Manušjalóka ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>ala, 18. stol., Gudžarát. „Šípu se podobající“ hory (Išvákára) se rozprostírají od severu k jihu v ostré přímce jako šíp a dělí se na dvě půlky, východní a západní, na kontinenty Dhátakíkha<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>a a Puškara. Každá z této čtveřice je replikou Džambúdvípy.

Prostřední svět a Džambúdvípa, 18. stol., Rádžasthán.

Prostřední svět a Džambúdvípa, 18. stol., Rádžasthán. Levý obrázek ukazuje ostrovy-kontinenty (dvípa) a oceány (samudra) Prostředního světa jako střídající se kružnice. Jejich počet je nekonečný. Směrem ven od středu se velikost těchto útvarů (obrázek je symbolický, proporce jsou zavádějící) zvětšuje vždy dvakrát. Uprostřed má Džambúdvípa průměr 100.000 jódžan, slaný oceán Lava<span class="pdot">n</span>asamudra, který ho obklopuje, má 200.000 jódžan v průměru a tak podobně až k Svaja<span class="pdotup">m</span>bhúrama<span class="pdot">n</span>advípě a Svaja<span class="pdotup">m</span>bhúrama<span class="pdot">n</span>asamudře, jejichž rozměry již nezle zkalkulovat.<br /> Na pravém snímku je Džambúdvípa a Lava<span class="pdot">n</span>asamudra. Ostrov-kontinent (dvípa) krásně kvetoucího stálezeleného stromu hřebíčkovce (džambú) je nejdůležitějším kontinentem Prostředního světa. Vidíme zde paralelní linie horských hřebenů od východu k západu, které vymezují, od severu k jihu, sedm krajů s vodními toky. Největším krajem je Mahávidéha se svými 32 provinciemi (vidžaja) ležící v prostřední linii ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>aly. Uprostřed je hora Méru. Ve starších džinistických textech je namísto hory Méru hora Mandara.

Džambúdvípa mandala, detail.

Džambúdvípa ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>ala, detail.

Kontinenty (ostrovy) sluncí a měsíců, 18. stol., Rádžasthán.

Kontinenty (ostrovy) sluncí a měsíců, 18. stol., Rádžasthán. Kolem Džambúdvípy, které dominuje hora Méru, je slaný oceán Lava<span class="pdot">n</span>asamudra. Zde přebývají bohové východní a západní pátály, Kála a Mahákála. Obrázek ukazuje zvětšující se počet měsíčních a slunečních ostrovů.

Dévakuru a Uttarakuru, 17. stol., Rádžasthán.

Dévakuru a Uttarakuru, 17. stol., Rádžasthán. Uprostřed je hora Méru s korunou z berylů. U úpatí hory jsou čtyři roviny, kde se tyčí osm kopců, nad nimiž vládne osm ochránců světových stran. Po všech těch stranách jsou džinistické svatyně, božská obydlí a plochy vod. Méru má tři roviny. Ta nejspodnější má podobné atributy jako povrch pozemské země. Druhá rovněž, kromě toho, že zde nejsou kopce (vyvýšeniny). Třetí rovina hostí různé paláce a lotosová jezera v prostřední vrtsvě. Dále jsou zde, ve směru čtyř světových stran, svatyně Džinů, kde jsou i posvátné skály tvaru měsíce, které se vyznačují tím, že jsou to ona místa, kde tírtha<span class="pdotup">m</span>karové podstupují zasvěcení, než přicházejí do karmického světa lidí. 24 tírtha<span class="pdotup">m</span>karů (včetně Párśvy a Mahávíry) bylo posláno do Bharaty (proto-Indie) a Airávaty a 20 do krajů Vidéha.<br /> Na jih a sever od hory Méru se nacházejí kraje Dévakuru a Uttarakuru, jež jsou obklopeny horami „sloního klu“ (Vakšára) o sedmi a devíti vrcholech. Tyto kraje brázdí dvě řeky, Sítá a Sítódá, které sestupují z horských pásem Naišadha a Níla, dále procházejí mezi „Dvojčaty“ vyvýšenin hory Jamaka a posléze kříží řadu pěti jezer. U každého jezera, po obou stranách, se tyčí deset-deset hor. Řeky přes jezera pokračují k horám „sloního klu“ (Vakšára) a vlévají se do východní a západní části krajů Vidéha.<br /> Ačkoliv jsou tyto oblasti příjemné a šťastné, představují jen (nebeské) úrovně potěšení (bhóga-bhúmi), které nejsou uzpůsobeny k možnosti vykoupení. I u tohoto vyobrazení platí, že zdánlivě pouhý mytologický popis má řádnou a přesnou esoterickou paralelu v schématu zapojení člověka, jež je složitější, než lineární systém čaker.

Hora Méru, Tamilnadu, Ponnumalai.

Hora Méru, Tamilnadu, Ponnumalai. Obřadní reprezentace hory Méru ve svatyni jižní Indie. Na vrcholu hory je svatostánek s Mahávírou. Pod ním v řadách „běžně“ osvícení jedinci, resp. symbolismus sil pramenící z přítomnosti aktivní sušumny.

Džambúdvípa a Lavanasamudra, 17. stol., Gudžarát.

Džambúdvípa a Lava<span class="pdot">n</span>asamudra, 17. stol., Gudžarát. Ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>ala ukazuje blízkou relaci mezi Džambúdvípou uprostřed a „Slaného oceánu“ Lava<span class="pdot">n</span>asamudry, jenž ji obklopuje. Na severu a jihu se Džambúdvípa rozprostírá až k moři do osmi kulatých výběžků, z nichž každý nese sedm obydlených krajů. Tyto se nazývají „Prostřední ostrovy“ čili Antaradvípa.

Počet pátál, 17. stol., Gudžarát.

Počet pátál, 17. stol., Gudžarát. Podle některých autorit se pátály rozdělují na tři druhy: velké, střední a malé. Podle jiných tradic se pátály dělí na velké, čtyři v počtu, a malé, 1971 v každém rohu moře, tj. 4x1971=7884 pátál. Dohromady je tedy 7888 pátál, jak je uvedeno v centru ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>aly.

Lókapuruša, 16. stol., Gudžarát.

Lókapuruša, 16. stol., Gudžarát. Mikrokosmos a makrokosmos: obraz tří světů v podobě kosmického symbolického člověka (Lókapuruša). Střední svět lidí se nachází na úrovni pasu. Zde je tedy Džambúdvípa ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>ala, jež představuje centrum středního světa. Pod ní je šest (správně sedm) pekel. Těsně nad Džambúdvípou začínají nebeské sféry s jejich obyvateli. Na nejspodnějším stupni bohové přebývají v kalpách, nad nima jsou bohové mimo kalp, na úrovni krku je devět tříd bohů Graivéjaka a na úrovni očí pět tříd nepřekonatelných bohů Anuttara. Uprostřed čela se symbolem srpku měsíce je skryté místo, jehož tvar připomíná otevřený deštník a jehož vrchol je horní hranicí světa, kde „přebývají“ Siddhové.

Lavanasamudra obklopující Džambúdvípu, 18. stol., Gudžarát.

Lava<span class="pdot">n</span>asamudra obklopující Džambúdvípu, 18. stol., Gudžarát. Ve slaném oceánu Lava<span class="pdot">n</span>asamudra je 8 hor Véla<span class="pdotup">m</span>dhara, 25 ostrovů (8 sluncí, 8 měsíců, 4 sluncí, 4 měsíců a Gautamův) a 56 prostředních ostrovů Antaradvípa.

Džambúdvípa a Lavanasamudra, 18. stol., Rádžasthán.

Džambúdvípa a Lava<span class="pdot">n</span>asamudra, 18. stol., Rádžasthán. Kolem ústřední hory Méru se nachází Džambúdvípa. Od východu k západu ji prolínají dva horské hřebeny, které tak oddělují její severní a jižní oblasti. Tyto horské hřebeny končí v oceánu, kde se rozdvojují. Na tomto místě se pak nachází 56 „Prostředních ostrovů“ Antaradvípa, kde je lidské zrození umožněno. V oceánu Lava<span class="pdot">n</span>asamudra jsou čtyři velké pátály s nádobami.

Kršnarádží, 8 černých polí, 18. stol., Rádžasthán.

K<span class="pdotr">r</span>š<span class="pdot">n</span>arádží, 8 černých polí, 18. stol., Rádžasthán. V třetí vrstvě Brahmalóky neboli pátého nebe, podle džinismu, jež je bohy nazývána „na konci světa“ (lókántika) a proto i bohové zde sídlící se nazývají Lókántikové, se nachází osm černých polí K<span class="pdotr">r</span>š<span class="pdot">n</span>arádží. Jsou to velmi tenké útvary, jež mají dané tvary, jak je vidět na obrázku. Jsou složeny ze speciální směsi vody a separátu rostlin. Tvoří jakousi clonu při případném útoku proti bohům. Tyto útvary vytékají z Aru<span class="pdot">n</span>avara oceánu ze země středu (střední svět lidí) přímo do obrovských výšin Brahmalóky, kde zůstávají. Trojúhelníkové útvary směřují k severu a jihu. Malé barevné kruhy představují bohy Lókántiky. Oblast K<span class="pdotr">r</span>š<span class="pdot">n</span>arádží je místem, kde se živé bytosti zrozují mnohokrát v soustavě karmického cyklu.

Džambúdvípa, detail mandaly.

Džambúdvípa, detail ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>aly.

Manušjalóka mandala, 18. stol., Rádžasthán.

Manušjalóka ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>ala, 18. stol., Rádžasthán. Manušjalóka neboli svět lidí o dva a půl kontinentu v ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>alické podobě s Džambúdvípou. Esoterně chápáno je jedním z nejdůležitějších jógických schémat mikrokosmu vůbec.

Džambúdvípa a hora Méru, 15. stol.

Džambúdvípa a hora Méru, 15. stol.

Mandalická Džambúvrkša, 18. stol., Gudžarát.

Ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>alická Džambúv<span class="pdotr">r</span>kša, 18. stol., Gudžarát. Obrázek ukazuje oblast kolem Džambúv<span class="pdotr">r</span>kši. Džambúv<span class="pdotr">r</span>kša je krásně kvetoucí stálezelený myrtovitý strom (v<span class="pdotr">r</span>kša) hřebíčkovec (džambú), až 12 m vysoký; botanicky Eugenia Jambolana, syn. Syzygium Jambos. Je hlavním symbolem Džambúdvípy neboli ostrovu-kontinentu (dvípa) Džambú, jelikož ten své jméno dostal právě po tomuto stromu, zde hojně rostoucího. Plodem Džambúv<span class="pdotr">r</span>kši je dužnatá jedlá bobule, 4 cm dlouhá, zelená až nažloutlá, s velkými semeny. Plody jsou sladké a voní po růžích – odtud i anglický název: rose-apple tree.

Kršnarádží, 8 černých polí, 18. stol., Rádžasthán.

K<span class="pdotr">r</span>š<span class="pdot">n</span>arádží, 8 černých polí, 18. stol., Rádžasthán. V třetí vrstvě Brahmalóky neboli pátého nebe, podle džinismu, jež je bohy nazývána „na konci světa“ (lókántika) a proto i bohové zde sídlící se nazývají Lókántikové, se nachází osm černých polí K<span class="pdotr">r</span>š<span class="pdot">n</span>arádží. Jsou to velmi tenké útvary, jež mají dané tvary, jak je vidět na obrázku. Jsou složeny ze speciální směsi vody a separátu rostlin. Tvoří jakousi clonu při případném útoku proti bohům. Tyto útvary vytékají z Aru<span class="pdot">n</span>avara oceánu ze země středu (střední svět lidí) přímo do obrovských výšin Brahmalóky, kde zůstávají. Trojúhelníkové útvary směřují k severu a jihu. Malé barevné kruhy představují bohy Lókántiky. Oblast K<span class="pdotr">r</span>š<span class="pdot">n</span>arádží je místem, kde se živé bytosti zrozují mnohokrát v soustavě karmického cyklu.

Džambúdvípa, 17. stol.

Džambúdvípa, 17. stol.

Manušjalóka z r. 1828.

Manušjalóka z r. 1828. Manušjalóka ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>ala s důrazem na ilustraci božských světů.

Tamilnadu, Vidur.

Tamilnadu, Vidur. Manušjalóka ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>ala na zdi ve svatyni.

Hory Vélamdhara a Anuvélamdhara, 18. stol., Rádžasthán.

Hory Véla<span class="pdotup">m</span>dhara a Anuvéla<span class="pdotup">m</span>dhara, 18. stol., Rádžasthán. V těchto horách žijí Nágové, hadí bytosti, které regulují vodní hladinu Lava<span class="pdot">n</span>asamudry. Ve vodách se nacházejí pátály, z nichž prýští voda. Véla<span class="pdotup">m</span>dhara hory, označené ve vnitřním okruhu ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>aly, jsou následující (od východní strany po směru hodin. r.): Góstúpa, Dakabhása, Śa<span class="pdotup">n</span>kha a Udakasíma. Ve vnějším okruhu jsou Anuvéla<span class="pdotup">m</span>dhara hory (od severovýchodního směru): Karkó<span class="pdot">t</span>aka, Vidjutprabha, Kailása a Aru<span class="pdot">n</span>aprabha (poslední dva názvy jsou, vedle dalších menších chyb, na obrázku přehozeny).

Džinistická mandala.

Džinistická ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>ala.

Džambúdvípa mandala, 18. stol.

Džambúdvípa ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>ala, 18. stol.

Manušjalóka mandala, 16. stol., Gudžarát.

Manušjalóka ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>ala, 16. stol., Gudžarát. Manušjalóka neboli svět lidí o dva a půl kontinentu v ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>alické podobě. Prostřední svět (Madhjalóka) je jediným místem tří světů, kde je pro lidi možné se zrozovat. Dokonce i zde, jen v nevelké části je umožněno zemřít a znovu se narodit, tedy kde existuje všemocný vliv lidské karmy.

Džambúdvípa mandala.

Džambúdvípa ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>ala.

Kundaladvípa, 17. stol., Rádžasthán.

Ku<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>aladvípa, 17. stol., Rádžasthán. Ku<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>aladvípa je 12. kontinentem mimo ústředí Prostředních světů. Uprostřed jsou hory Ku<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>ala (v překladu Prsten), jež má vnitřní i vnější okruh podobající se prstenu.

Lókapuruša

Lókapuruša Mikrokosmos a makrokosmos: obraz tří světů v podobě kosmického symbolického člověka (Lókapuruša). Střední svět lidí se nachází na úrovni pasu. Zde je tedy Džambúdvípa ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>ala, jež představuje centrum středního světa. Pod ní je šest (správně sedm) pekel. Těsně nad Džambúdvípou začínají nebeské sféry s jejich obyvateli. Na nejspodnějším stupni bohové přebývají v kalpách, nad nima jsou bohové mimo kalp, na úrovni krku je devět tříd bohů Graivéjaka a na úrovni očí pět tříd nepřekonatelných bohů Anuttara. Uprostřed čela se symbolem srpku měsíce je skryté místo, jehož tvar připomíná otevřený deštník a jehož vrchol je horní hranicí světa, kde „přebývají“ Siddhové.

Džambúdvípa, 18. stol., Gudžarát.

Džambúdvípa, 18. stol., Gudžarát.

Hora Méru, Tamilnadu, Nallúr.

Hora Méru, Tamilnadu, Nallúr. Obřadní reprezentace hory Méru ve svatyni jižní Indie. Na vrcholu hory sedí Mahávíra.

Pandaka-vana, 18. stol., Rádžasthán.

Pa<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>aka-vana, 18. stol., Rádžasthán. Pa<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>aka-vana neboli nejvyšší terasa hory Méru. Těsně u vrcholku hory Méru ve směrech světových stran jsou posvátné skály (śilá) tvaru půlměsíce. Dvě jsou ze zlata (Pá<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>ukambalá na východě a Raktakambalá na západě) a dvě ze stříbra (Atipá<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>ukambalá na jihu a Atiraktakambalá na severu). Tyto posvátné skály tvaru půlměsíce se vyznačují tím, že jsou to ona místa, kde tírtha<span class="pdotup">m</span>karové podstupují zasvěcení, než přicházejí do karmického světa lidí. Na východě se to děje ohledně oblasti Bharaty (proto-India), na západě ohledně oblasti Airávaty a jihu i severu ohledně oblastí Vidéha. 24 tírtha<span class="pdotup">m</span>karů (včetně Párśvy a Mahávíry) bylo posláno do Bharaty a Airávaty a 20 do Vidéhy.

Tantrická džinistická mandala, 15. stol.

Tantrická džinistická ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>ala, 15. stol. Uprostřed ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>aly je Mahávíra, poslední 24. tírtha<span class="pdotup">m</span>kara a zakladatel džinismu. Pod hlavní ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>alou jsou dvě menší ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>aly ochranných božstev. Mezi nima uprostřed a pod hlavní ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>alou sedí 23. Tírtha<span class="pdotup">m</span>kara Párśva zelené barvy, z jehož temene hlavy vystupuje devět (jindy sedm) hadů symbolizující nadbožské úrovně.

Thiruparathikundram, freska.

Thiruparathikundram, freska.

Oceán Lavanasamudra.

Oceán Lava<span class="pdot">n</span>asamudra.

Pandaka-vana, 17. stol., Gudžarát.

Pa<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>aka-vana, 17. stol., Gudžarát. Pa<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>aka-vana neboli nejvyšší terasa hory Méru. Těsně u vrcholku hory Méru ve směrech světových stran jsou posvátné skály (śilá) tvaru půlměsíce. Dvě jsou ze zlata (Pá<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>ukambalá na východě a Raktakambalá na západě) a dvě ze stříbra (Atipá<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>ukambalá na jihu a Atiraktakambalá na severu). Tyto posvátné skály tvaru půlměsíce se vyznačují tím, že jsou to ona místa, kde tírtha<span class="pdotup">m</span>karové podstupují zasvěcení, než přicházejí do karmického světa lidí. Na východě se to děje ohledně oblasti Bharaty (proto-India), na západě ohledně oblasti Airávaty a jihu i severu ohledně oblastí Vidéha. 24 tírtha<span class="pdotup">m</span>karů (včetně Párśvy a Mahávíry) bylo posláno do Bharaty a Airávaty a 20 do Vidéhy.

Sedm pekel čili pátál.

Sedm pekel čili pátál.

Džinistické fresky.

Džinistické fresky.

Samavasarana-patta, r. 1800, Rádžasthán.

Samavasara<span class="pdot">n</span>a-pa<span class="pdot">t</span><span class="pdot">t</span>a, r. 1800, Rádžasthán. Shromáždění džinistů, kteří sem přišli, aby vyslechli slova Tírtha<span class="pdotup">m</span>kary, sedícího uprostřed ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>aly. Shromáždění je na vyvýšeném místě, které je dokola chráněno vysokou zdí. Přístup na shromáždění (do ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>aly) je umožněn ze čtyř stran (bran) skrze monumentální schodiště o 82.000 schodech. Střetávají se uprostřed ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>aly-shromáždění, kde je pilíř (sušumná), na jehož vrcholu (nejvyšší úroveň jógy) v lotosovém sedu sedí a káže dokonalý Tírtha<span class="pdotup">m</span>kara neboli „Ten, kdo vyšlapuje Cestu“. Ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>ala-shromáždění je rozděleno na tři okruhy. Ve vnějším okruhu jsou lidé roztěkaní, představuje je neustálý pohyb (těla i mysli), zájem o válčení, o moc a věhlas. V prostředním okruhu jsou různá zvířata představující různé lidské sklony, které adept musí překonat, aby se dostal dál na Cestě a blíže ke Středu. Ve vnitřním okruhu jsou jen bytosti, jejichž život je zasvěcen Nauce; jsou zde mniši i mnišky, bohové i bohyně – bytosti čisté a ovládané mysli. V ústředí ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>aly, v centru, sedí Tírtha<span class="pdotup">m</span>kara, který se ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>alicky rozčtvrtí, aby mohl Nauku kázat na všechny strany.

Manušjalóka mandala, 18. stol., Rádžasthán.

Manušjalóka ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>ala, 18. stol., Rádžasthán. Manušjalóka neboli svět lidí o dva a půl kontinentu v ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>alické podobě s Džambúdvípou.

Džambúdvípa mandala

Džambúdvípa ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>ala

Rituální mandala-svatyně, Tamilnadu, Ponnumalai.

Rituální ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>ala-svatyně, Tamilnadu, Ponnumalai.

Nandíśvara-dvípa, 17. stol., Gudžarát.

Nandíśvara-dvípa, 17. stol., Gudžarát. Nandíśvara-dvípa neboli kontinent veselí, kde se bohové sházejí k provádění božských činností.

Nandíśvara-dvípa, 17. stol., Rádžasthán.

Nandíśvara-dvípa, 17. stol., Rádžasthán. Nandíśvara-dvípa neboli kontinent veselí, kde se bohové sházejí k provádění božských činností. U 4 světových stran se nachází 4 antimonové hory (Aňdžana), na nichž stojí svatyně siddhů Aňdžanagiri. Kolem těchto 4 míst se dále nachází, po světových ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>alických stranách, jezera zv. Nandá; dohromady tedy 4x4 jezer. Mezi jezery jsou čtyři páry hor Ratikara, dohromady tedy 4x(4x2)=32 hor. Zde stojí paláce bohů i bohyň.

Jógické úrovně, r. 1642.

Jógické úrovně, r. 1642. Jógické úrovně mikrokosmu podle Laghú-sa<span class="pdotup">m</span>graha<span class="pdot">n</span>í-sútry, r. 1642.

Džinistická mandala

Džinistická ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>ala

Manušjalóka mandala, 19. stol., Rádžasthán.

Manušjalóka ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>ala, 19. stol., Rádžasthán. Manušjalóka neboli svět lidí o dva a půl kontinentu v ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>alické podobě.

Rituální mandala-svatyně, Tamilnadu, Nallúr.

Rituální ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>ala-svatyně, Tamilnadu, Nallúr.

Svastika jantra, 18. stol.

Svastika jantra, 18. stol.

Mahávíra

Mahávíra Džinistická ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>ala.

Manušjalóka mandala, 19. stol.

Manušjalóka ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>ala, 19. stol.

Metafyzické úrovně.

Metafyzické úrovně. Úrovně různých božských bytostí, Indrů, Vaimániků, Džjótišů, Lókántiků atd., jež jsou korunovány Džinou neboli Vítězem nad protiklady, reprezentovaný zde dokonalým džinistickým Siddhou v lotosovém sedu.

Džambúdvípa a hora Méru, 18. stol., Rádžasthán.

Džambúdvípa a hora Méru, 18. stol., Rádžasthán. Ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>ala (levá část obrázku) ukazuje Džambúdvípu a slaný oceán Lava<span class="pdot">n</span>asamudru. V oceánu jsou ostrovy měsíců a sluncí, a na západě rovněž speciální ostrov pána vod, Gautamadvípa. V oceánu vidíme vodní bytosti této oblasti. Hora Méru je uprostřed. Z východu k západu vidíme horské hřebeny, zejména pásma Śikharinu a Himavatu s jejich zakončeními, které nesou Prostřední ostrovy čili Antaradvípy. Jsou zde i kraje Airávata a Bharata. Na východ a západ hory Méru se rozprostírá kraj Vidéha, rozčleněný na 32 (8x4) provincií (vidžaja). Na pravé straně je stylizovaná hora Méru, na jejímž vrcholu je džinistická svatyně, chápána v absolutním smyslu. Její základ sahá do země v délce 1000 jódžan.

Náčrt nebeských sfér, 16. stol., Gudžarát.

Náčrt nebeských sfér, 16. stol., Gudžarát.

Manušjalóka mandala

Manušjalóka ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>ala Manušjalóka neboli svět lidí o dva a půl kontinentu v ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>alické podobě.

Pekelné vimány, 16. stol., Gudžarát.

Pekelné vimány, 16. stol., Gudžarát. (Létající) paláce čili vimány pekelných bytostí, resp. nelidských (mimozemských) bytostí podsvětí se značnou mocí. Na obrázku vidíme různé druhy vimán symbolických tvarů trojúhleníku, obdélníku či kruhu a barvy černé, modré, červené a žluté. V každé vrstvě, v jednotlivých peklech, jsou tyto útvary uskupeny kolem jedné sférické (kulaté) vimány. Tuto vimánu ovládá a řídí její příslušný bůh-vládce (volený Indra vimány). Větší počet, kolem ústřední, vimán je roztroušen do okolí a část je sestavena do řad, dohromady připomínající paprsky kola. Počet vimán se zmenšuje, jakmile sestupujeme hlouběji a hlouběji do pekel. Ze 3 milionu se redukuje na pět. Konečný počet vimán je 8.400.000.

Nandíśvara-dvípa, 18. stol., Rádžasthán.

Nandíśvara-dvípa, 18. stol., Rádžasthán. Nandíśvara-dvípa neboli kontinent veselí, kde se bohové sházejí k provádění božských činností.

Počet měsíců a sluncí v Manušjalóce, 18. stol., Rádžasthán.

Počet měsíců a sluncí v Manušjalóce, 18. stol., Rádžasthán. Podobně, jak se počet měsíčních a slunečních ostrovů zvětšuje od Džambúdvípy k Puškarárdhadvípě, zvětšuje se i počet měsíců a sluncí, jejichž úkolem je osvětlovat severní a jižní části A<span class="pdot">d</span>háídvípy. Počet měsíců je v Džambúdvípě 1+1, v Lava<span class="pdot">n</span>asamudře 2+2, v Dhátakíkha<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>ě 6+6, v Kálódě 21+21, v Puškarárdhadvípě 36+36. Dohromady je tedy 132 měsíců ve světě lidských tvorů. Počet sluncí nápodobně.

Detail tantrické džinistické mandaly, 15. stol.

Detail tantrické džinistické ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>aly, 15. stol.

Džambúdvípa mandala.

Džambúdvípa ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>ala.

Antaradvípa, 17. stol., Gudžarát.

Antaradvípa, 17. stol., Gudžarát. „Prostřední ostrovy“ čili Antaradvípa v regionu Džambúdvípy a Lava<span class="pdot">n</span>asamudry.

Samavasarana, mandala džinistického shromáždění, 17. stol., Gudžarát.

Samavasara<span class="pdot">n</span>a, ma<span class="pdot">n</span><span class="pdot">d</span>ala džinistického shromáždění, 17. stol., Gudžarát.